Návrh tzv. Státní kulturní politiky České republiky 2026–2030 vyvolal kritickou reakci části odborné kulturní veřejnosti. V otevřeném dopise se proti způsobu jeho přípravy a předložení vymezují profesní organizace, kulturní instituce, spolky, platformy, odborové organizace a další subjekty působící v oblasti kultury a kreativních odvětví.
Signatáři zdůrazňují, že nezpochybňují odbornou debatu o směřování české kulturní politiky ani právo vlády stanovovat vlastní priority. Kritika se podle nich týká především způsobu, jakým byl strategický materiál připraven.
Podle otevřeného dopisu návrh nevznikl řádným procesem a nesplňuje parametry, které by měl strategický materiál státu splňovat. Signatáři upozorňují především na absenci odborné a veřejné participace a na postup, který podle nich nerespektuje principy strategického řízení veřejné správy ani kontinuitu veřejných politik.
Proč je Státní kulturní politika důležitá?
Státní kulturní politika představuje zásadní rámec pro směřování české kultury a jejího financování. Podle signatářů se její dopady týkají nejen kulturních institucí a organizací, ale také širokého spektra lidí pracujících v kultuře a kreativních odvětvích.
Otevřený dopis uvádí, že kulturní a kreativní sektor zahrnuje více než 220 tisíc lidí a že Státní kulturní politika je podkladem pro rozhodování o hospodaření státu v řádu desítek miliard korun.
Právě s ohledem na význam dokumentu signatáři považují za nepřijatelné, aby vznikal bez dostatečného zapojení odborné veřejnosti. Kritizují také podobu předloženého materiálu, který podle nich nesplňuje základní nároky kladené na státní strategie.
Otevřený dopis tak otevírá širší otázku podoby a způsobu tvorby kulturní politiky v České republice – nejen toho, jaké priority má stát v oblasti kultury sledovat, ale také jakým způsobem mají být tak zásadní strategické dokumenty připravovány a projednávány.
Otevřený dopis organizací kulturního a kreativního sektoru k návrhu Státní kulturní politiky ČR 2026–2030: