Hubert Bittman

Hubert Bittman je hudební skladatel a producent, držitel Grammy Award 2009. V polovině 80. let spoluzakládal Experimentální studio Československého rozhlasu. V roce 1989 emigroval do zahraničí, kde působil zprvu jako zvukový mistr, poté jako hudební režisér, studiový muzikant a hudební producent.

Píše hudbu v širokém spektru žánrů, od filmové tvorby přes muzikál či audioknihy až po televizní nebo rozhlasové reklamní spoty. Jako autor a producent pracuje převážně pro Spiegel TV, National Geographic Channel, BBC History, ARTE, Phoenix, ZDF, NDR, MDR, American Experience – WGBH Boston, Českou televizi a další. V oblasti jazzové hudby je koproducentem nahrávky hudby k filmu Rising above the Blues – The Story of Jimmy Scott (2009–2017). V České republice byl producentem projektu Radim Hladík, Blue Effect a Rozhlasový Big Band Gustava Broma – 2014 Nová syntéza (zaznělo na festivalu Rock for People v roce 2014). Z vážné hudby produkoval například nahrávky známých oper Georga Friedricha Händela – Ariodante, Admeto, Imeneo a další a Richarda Wagnera – Der Ring des Nibelungen WWV 86 (2005–2010).

Mezi nejznámější filmy, ke kterým napsal hudbu, patří The Goebbels Experiment (2005), The Nuremberg Trials (2007) nebo Dear Uncle Hitler (2010). Jeho hudba je také v dokumentárních seriálech České televize: Heydrich – konečné řešení (44 dílů, 2011), Naše Velká válka (13 dílů, 2014), Jaro 1945 (20 dílů, 2015), Náš Karel IV. (10 dílů, 2016), Třetí republika (10 dílů, 2017), Beneš 1918 1938 1948 (10 dílů, 2018).

Je autorem hudby k audioknihám Biblické poezie: Píseň písní, Jób, Kazatel, Žalmy, Přísloví a také k Větrným mlýnům a Písni. V posledních třech letech pracuje s pěveckým sborem Severáček z Liberce na projektu vánočního muzikálu.

Osamu Okamura

Osamu by mohl být typickým Liberečákem, kdyby se nenarodil zrovna v Tokiu. Raná léta strávil na několika modernistických sídlištích Asie i Evropy, aby se posléze stal architektem zaměřeným na tvorbu obyvatelnějšího města. Poté, co sedm let vedl český architektonický časopis ERA21 v Brně, pět let řídil program mezinárodních urbanistických konferencí reSITE v Praze a několik měsíců s pomocí Fulbright-Masarykova stipendia zkoumal fungování architektonických nadací a center v Chicagu, se stal před téměř dvěma lety pátým děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

Ve městě jej mimo univerzitní kampus později odpoledne potkáte nejspíše U Balcarů, na přehradě nebo v bazénu, u Fryče, v Lázních, v některém z dobrých asijských bister, v Bille, ve Vokně nebo na kole na Maliníku. Mimo to, že je s radostí ambasadorem EHMK Liberec 2028, je také předsedou Komise Rady hlavního města Prahy pro umění ve veřejném prostoru a členem Komise rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru Rady MČ Prahy 7. Po večerech vystupuje naživo i on-line v divadelní urbanistické performanci Virtual Ritual, případně pracuje na ilustrované knize pro děti Město pro každého a snaží se tak rozvíjet nové přístupy k architektonické osvětě směrem k nejširší veřejnosti.

Leon Jakimič

Leon Jakimič je český podnikatel a zakladatel sklářské a designérské společnosti LASVIT. Firmu založil s cílem propagovat po celém světě věhlas českého sklářství a regionu, kde se sklo vyrábí už šest století.

Sám pochází z Liberce z rodiny se sklářskou tradicí trvající po šest generací. V Liberci vystudoval základní i střední školu a v Liberecké čtvrti Ruprechtice žil až do svého odletu na vysokoškolské studium v Californii když mu bylo 19 let. Od svých 24 let pracoval a žil v Hong Kongu, kde také v roce 2007 založil LASVIT. Sklářská výroba společnosti však byla od počátku v severních Čechách, kde má dnes firma svou vlastní sklárnu, kovovýroby, většinu managementu a vývojový team, a 300 ze svých celkem 400 zaměstnanců.

Na Liberec Leon nikdy nezanevřel a pravidelně se sem vracel do Jizerských hor jezdit na kole či na běžkách. Letos v červenci se do severočeské metropole s celou rodinou přestěhoval zpátky. „Mám rád český smysl pro humor, kulturu a chyběla mi i příroda, která je kolem Liberce překrásná. Pro mě je tohle místo krásné a ideální k životu, ale přál bych si, aby bylo ještě krásnější a aby jeho přednosti znali lidé z celého světa.“

Jaroslav Rudiš

Jaroslav Rudiš je spisovatel, autor filmových scénářů, divadelních a rozhlasových her a hudebník. Napsal romány Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Potichu, Konec punku v Helsinkách a Winterbergova poslední cesta a novely Národní třída a Český ráj. Jeho knihy vyšly v mnoha překladech v zahraničí a za svou tvorbu obdržel několik ocenění včetně prestižní německé Ceny literárních domů. S výtvarníkem Jaromírem 99 vytvořil kultovní komiks Alois Nebel a založil hudební skupinu Kafka Band.

Píše česky a německy, žije v Lomnici nad Popelkou a v Berlíně. V Liberci vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity, obor němčina – dějepis. Město Liberec hraje hlavní roli v jeho románu Grandhotel, jehož hlavním hrdinou je třicetiletý hotelový portýr, který město nedokáže opustit. Podle příběhu natočil film režisér David Ondříček. Z metropole pod Ještědem pochází také hlavní postava jeho německy napsaného románu Winterbergova poslední cesta, téměř stoletý Wenzel Winterberg. Ten o sobě tvrdí, že je stejně starý jako Československá republika a krematorium v Liberci.

Christine Edina Kelly

Chrissi Kelly je pravnučkou Eduarda Clam-Gallase z významného šlechtického rodu působícího na Liberecku. Vyrůstala v USA a již více než 30 let žije ve Velké Británii. Její snaha o zachování odkazu rodiny Clam-Gallas začala v roce 2012. Od té doby aktivně spolupracuje s dalšími potomky rodu Clam-Gallas a zapojenými organizacemi v regionu a to prostřednictvím Nadačního fondu Clam-Gallas. Účelem je mimo jiné poskytování podpory širokým kulturním aktivitám.

Chrissi je též zakladatelkou britské charitativní organizace AbScent, která podporuje lidi, kteří ztratili svůj čich. Velkého významu tato organizace nabyla během pandemie Covid-19, která vedla ke značnému rozšíření služeb poskytovaných mnoha jejím členům. Chrissi působí jak ve veřejném zdravotnictví, tak i v soukromém sektoru a je častým řečníkem na toto téma v médiích a přispívá k vědeckému výzkumu.

Kamila Boudová

Češka žijící v Paříži, kde učí udržitelnou módu na vysokých školách. Vystudovala textilní a módní design na Technické Univerzitě v Liberci a poté módní obchod v Paříži a Šanghaji. Kromě samotné výuky také píše. Každý měsíc můžete najít její sloupek Falešná Pařížanka v Pravém Domácím Časopisu a vydala již dva díly stejnojmenné knihy. Její třetí publikace s názvem KNIHA SLOU – Průvodce pomalým životním stylem vyšla letos v září. Kamila v Česku také od roku 2015 pořádá dvakrát ročně festival SLOU Days. Tento dvoudenní event věnovaný pomalé módě se již tradičně koná v Hauch Gallery na Praze 8. Od září 2020 působím také v roli manažerky Czech Concept store v Českém centru v Paříži.

Svůj volný čas se snaží trávit mimo město. Ráda vyrábí dekorace z přírodních materiálů, čte knihy o ženské síle a věnuje se své dceři. Jejím snem je pěstovat jídlo.