TÁMAR | 2026
Čestmír Suška
Ocelová skulptura Támar je inspirována biblickým příběhem z 38. kapitoly knihy Genesis. Támar se v přestrojení setkala se svým tchánem Judou a zajistila tak pokračování rodu, které jí bylo podle tehdejšího zvyku odepřeno. Z rodové linie jejího syna Perece později vzešel král David a podle novozákonní genealogie také Ježíš Kristus. Hebrejské jméno Támar znamená palma.
Autorem skulptury je sochař Čestmír Suška, známý mimo jiné svými monumentálními objekty z vyřazených průmyslových nádrží.
MOROVÝ SLOUP (MEZNÍK) | 2025-2026
Jiří Seifert
Přibližně 2,5 metru vysoký Morový sloup, označovaný také jako Mezník, se před libereckou radnici vrátil po 56 letech. Jiří Seifert jej v Liberci poprvé představil v roce 1969 v rámci legendárního sympozia Socha a město. Před novým umístěním prošlo dílo restaurováním pod vedením Vanesy Trostové a do jeho útrob byly vloženy zapečetěné vzkazy autorovi i budoucím generacím.
Jiří Seifert patřil k významným českým sochařům a medailérům druhé poloviny 20. století a společně se svou ženou Hanou byl úzce spojen také s libereckou kulturní scénou. Město má dílo zapůjčeno na 20 let z Galerie výtvarného umění v Chebu a po dočasném umístění před radnicí se přesunulo na náměstí Českých bratří.
VULPES GOTT | 2023-2025
František Skála
Monumentální drátěná socha Vulpes Gott představuje tvora na pomezí psa a lišky. Dílo, známé také jako Dratoslav von Mischling nebo jednoduše Slávek, měří od čenichu po špičku ocasu přes sedm metrů a dosahuje výšky téměř čtyř metrů. Jeho tělo tvoří ocelová konstrukce obalená přibližně 350 kilometry nerezového drátu a celá skulptura váží kolem čtyř tun.
Sám autor Slávka popisuje jako trochu ubohého psa, kterému všichni ubližují – jen je tentokrát tak velký, že si na něj nikdo netroufne. Název Vulpes odkazuje k latinskému označení lišky, zatímco Dratoslav zase k materiálu, ze kterého je socha vytvořena. Před příjezdem do Liberce byl Vulpes Gott vystaven v Drážďanech v rámci tamní České sezony.
PAN ČERVENÝ | 2022-2023
Michal Trpák
Přibližně 4,5 metru vysoký Pan Červený stojí na pomezí sochy, designu a užitého umění. Objekt tvoří sytě červený ocelový stožár zakončený stylizovanou lidskou hlavou ze skla, která po setmění svítí a proměňuje celé dílo v monumentální lampu.
Autorem díla je sochař Michal Trpák, jehož tvorba často pracuje s výraznými figurálními objekty a jejich zasazením do veřejného prostoru. Libereckému publiku se před radnicí představil již v roce 2016 plastikou V-myšlení.
QUO VADIS | 2021-2022
David Černý
Bronzová socha automobilu Trabant kráčejícího na čtyřech lidských nohách odkazuje k událostem roku 1989 a útěku obyvatel tehdejší Německé demokratické republiky na Západ. Tisíce východních Němců tehdy hledaly útočiště na západoněmeckém velvyslanectví v Praze a mnozí před jeho branami zanechali právě své trabanty.
David Černý vytvořil Quo Vadis v roce 1990 jako připomínku pádu komunistického režimu a exodu východních Němců. Více než třítunová socha měří 3,8 metru na výšku a 4,2 metru na délku. Další odlitek díla je umístěn v zahradě německého velvyslanectví v Praze.
Quo Vadis je jednou z několika realizací Davida Černého spojených s Libercem. Nedaleko náměstí Dr. E. Beneše stojí také jeho autobusová zastávka Snídaně obrů.
SUBLIMA | 2020-2021
Jiří Pačinek
Skleněná plastika Jiřího Pačinka tvořená shlukem výrazných modrých bublin přinesla před libereckou radnici tradiční sklářský materiál v monumentálním měřítku. Organicky tvarované skleněné objekty svou podobou připomínaly lehké nafukovací balonky a vytvářely výrazný kontrast k historické architektuře radnice.
Jiří Pačinek patří k výrazným osobnostem současného českého uměleckého sklářství. Ve své tvorbě pracuje s ručně tvarovaným sklem a inspiraci čerpá mimo jiné z přírody a organických forem.
Zdánlivá lehkost díla se krátce po instalaci postarala i o kuriózní událost – jeden z kolemjdoucích si skleněné bubliny skutečně spletl s nafukovacími balonky a při nárazu poškodil tři z nich.
KÚROS, KLYTAIMNÉSTRA, JIDÁŠ A IFIGÉNIE | 2019-2020
Olbram Zoubek
Čtveřice bronzových figur Kúros, Klytaimnéstra, Jidáš a Ifigénie propojuje motivy řecké mytologie a křesťanství, které se v tvorbě Olbrama Zoubka opakovaně objevovaly. Téměř dva metry vysoké sochy byly původně samostatnými díly a do společné instalace se poprvé propojily právě před libereckou radnicí.
Jejich umístění v roce 2019 připomnělo 50. výročí významné liberecké výstavy Socha a město 1969, které se Olbram Zoubek účastnil společně s dalšími třiceti českými sochaři. Na Šaldově náměstí tehdy vystavil soubor Chodci, kteří se zdraví, za který získal Cenu Matyáše Brauna. Čtyři sochy se tak do Liberce symbolicky vrátily přesně po půl století.
JEZDEC NA KONI | 2018-2019
Michal Gabriel
Bronzová socha Jezdce na koni měří přibližně 2,5 metru a váží kolem 300 kilogramů. Michal Gabriel v ní pracuje s tradičním motivem jezdecké sochy, který zpracovává vlastním osobitým způsobem – protáhlá postava jezdce i stylizované tělo koně se vzdalují klasickému pojetí monumentálních jezdeckých pomníků.
Zajímavý je také způsob vzniku díla. Původní model vytvořil autor ze skořápek burských oříšků zalitých v polyesterové pryskyřici. Pro umístění ve veřejném prostoru, kde by původní materiál nevydržel, byl následně odlit do bronzu. Před libereckou radnici dorazila socha přímo ze slévárny.
METEORIT | 2017-2018
Petr Zubek
Abstraktní socha Meteorit vznikla vrstvením a skládáním nejrůznějších materiálů a předmětů. V organickém amorfním objektu se ukrývaly například kbelíky, boty, hadice nebo molitany. Autor tak vytvořil dílo, které při pohledu z různých stran nabízelo stále nové detaily a ponechávalo velký prostor fantazii kolemjdoucích.
Výrazná plastika Petra Zubka vzbudila po svém umístění před libereckou radnicí rozporuplné reakce a od veřejnosti si vysloužila řadu vlastních přezdívek. Právě svou nejednoznačností se Meteorit výrazně odlišoval od figurativních děl, která se na nároží radnice objevila před ním i po něm.
V-MYŠLENÍ | 2016-2017
Michal Trpák
Monumentální plastika V-myšlení má podobu obří lidské hlavy, do jejíhož nitra mohou návštěvníci vstoupit. Vnitřní prostor byl vytvořen jako místo pro zastavení, odpočinek a ponoření se do vlastních myšlenek. Jeho stěny zdobila mozaika složená z drobných keramických hlav, postaviček a dalších symbolů.
Součástí instalace byl také reproduktor s technologií Bluetooth, díky kterému si návštěvníci mohli uvnitř sochy přehrávat hudbu přímo ze svého telefonu. Michal Trpák tak propojil sochařské dílo s interaktivním prostorem, který nebyl určen pouze k pozorování, ale také k pobytu a vlastnímu prožitku.
(A)SYMBIONT | 2015-2016
Barbora Krninská
Socha (A)symbiont od Barbory Krninské zobrazuje lidskou postavu klečící pod židlí, která se stává výraznou součástí celé kompozice. Přestože plastika působí subtilně, je vytvořena ze sklocementu a váží přibližně 400 kilogramů.
Před libereckou radnici byla instalována na konci června 2015 jako nástupce sochy Josephine Bakerové od Josefíny Jonášové. Ani (A)symbiontu se však po umístění ve veřejném prostoru nevyhnulo poškození – krátce po instalaci neznámý vandal poničil sedák židle, který je součástí díla.
JOSEPHINE BAKEROVÁ | 2014-2015
Josefína Jonášová
Socha Josefíny Jonášové v životní velikosti zpodobňuje Josephine Bakerovou, americko-francouzskou tanečnici, zpěvačku a herečku, která se stala jednou z ikon kulturního života meziválečné Francie. Za druhé světové války spolupracovala s francouzským odbojem a později se aktivně zapojila také do boje proti rasismu a za občanská práva.
Křehká plastika byla vytvořena z netradiční kombinace materiálů – gramofonových desek, tmelu a polystyrenu. Její pobyt před libereckou radnicí však neměl dlouhého trvání. Krátce po odhalení byla socha při kontaktu s kolemjdoucím povalena a poškozena. Následně našla nové místo v liberecké základní umělecké škole.
KOČKY | 2010
Martina Niubó-Klouzová
Sousoší tří koček v nadživotní velikosti vytvořené ze sklobetonu vzniklo jako dílo určené především dětem. Prvotní inspiraci našla Martina Niubó-Klouzová při sledování dětského seriálu Teletubbies a jeho specifické estetiky vycházející z vnímání dětského publika. Do vzniku sousoší zapojila také svého malého syna Bruna, s nímž původní návrh dále dotvářela. Výsledkem se stala barevná kočičí rodinka, která si získala oblibu zejména mezi dětmi.
Kočky byly před libereckou radnici instalovány v září 2010 a zůstaly zde přibližně jeden rok. Později prošly renovací a v listopadu 2015 získaly nové trvalé místo u vodotrysků před obchodním centrem Plaza, kde jsou k vidění dodnes.
KLÍČOVÁ SOCHA | 2011
Jiří David
Sedm metrů vysoká Klíčová socha Jiřího Davida je vytvořena z více než 85 tisíc klíčů nejrůznějších tvarů a váží přibližně jednu tunu. Monumentální objekt má podobu slova „Revoluce“ a vznikl jako autorova polemika se společenským a politickým vývojem v České republice po sametové revoluci.
Symbolický význam nesou i jednotlivá písmena slova. Jejich podoba odkazuje k dobovým předmětům a vizuálním symbolům – Rudému právu, tehdejšímu toaletnímu papíru, vatě, obalu žvýkačky Pedro, televiznímu panu Vajíčkovi, tuzexovému bonu, logu cestovní kanceláře Čedok nebo komunistické legitimaci.
Klíčová socha putovala po několika městech České republiky. Před libereckou radnicí byla instalována v září 2011 a strávila zde šest měsíců.
MALÝ MARŤAN (DÍTĚ Z MARSU) | 2010
Jaroslav Róna
Bronzová socha Malý Marťan, známá také jako Dítě z Marsu, vznikla z autorovy představy tvora, který dokáže přirozeně žít v prostředí zcela nehostinném pro člověka. Jaroslava Rónu nejprve inspirovala fotografie embrya mnoucího si oči a později snímek povrchu Venuše se žhavou lávou. Z těchto podnětů postupně vytvořil příběh dítěte z jiné planety – ztraceného Marťánka, který si zakrývá oči a pláče.
Přibližně 170 centimetrů vysoká socha se v roce 2010 na čas usadila před libereckou radnicí. Později získala své trvalé místo u horského hotelu Ještěd, kde se výrazná bronzová postava stala součástí okolní horské krajiny.
ŠESTÝ PROSTOR | 2008
Milan Houser
Světelná instalace Šestý prostor má podobu průhledné krychle, uvnitř které jsou uzavřeny části stromů s větvemi a listy. Milan Houser do ní symbolicky vyňal osm metrů krychlových lesního prostoru a přenesl je do centra města, kde přírodní prostředí vystavil zcela novému kontextu.
Neobvyklé propojení přírody, světla a geometrického objektu se před libereckou radnicí objevilo v červnu 2008. Část lesa se tak na čas stala součástí městského náměstí a kontrastovala s okolní historickou zástavbou.
PTÁCI | 2007
Martina Niubó-Klouzová
Dřevěné sousoší Ptáci vzniklo přímo pro prostor před libereckou radnicí. Martina Niubó-Klouzová se inspirovala běžným výjevem z městských náměstí – ptáky procházejícími se po dlažbě a zobajícími drobky. Dva z nich zvětšila do absurdní velikosti a vytvořila dojem, jako by monumentální opeřenci před radnicí jednoduše náhodou přistáli.
Původně měli Ptáci na náměstí zůstat jeden rok, díky oblibě veřejnosti zde ale setrvali dva roky. Následně se přesunuli před libereckou zoologickou zahradu a později získali nové místo před vstupem do Centra pro zvířata v nouzi v Liberci-Růžodole. Sousoší je dnes majetkem města Liberec.
ŽIDLE | 2005
Magdalena Jetelová
Monumentální dřevěná Židle Magdaleny Jetelové se v roce 2005 stala prvním uměleckým dílem instalovaným na nároží liberecké radnice a zahájila tak tradici pravidelného střídání současného umění v tomto prostoru. Dílo pracuje s motivem běžného předmětu, který autorka zvětšila do monumentálního měřítka a proměnila v nepřehlédnutelný objekt ve veřejném prostoru.
Původní představa Magdaleny Jetelové počítala s umístěním Židle přímo na radničních schodech. Její nakročená konstrukce totiž vytváří dojem, jako by po nich sestupovala dolů. V Liberci si během svého ročního pobytu získala takovou oblibu, že město uvažovalo o jejím odkoupení. Dílo však bylo pouze zapůjčené a po skončení výstavy Liberec opustilo.